1. |
Velikonoční ubrus
02:42
|
|||
|
Popotáhnout doprava,
doleva,
a trochu šikmo.
Je to naškrobené váhání,
touha po symetrii.
Ten ubrus je příliš bílý.
Bílým čajem jsme nazývaly
teplou vodu s cukrem;
bílou básní jsme nazývaly
volný verš –
vers libre.
Vers libre – velryba,
Vers libre – velryba,
Vers libre – velryba.
Bílá velryba svátečního stolu
čeká uprostřed pokoje.
Pohlaďme ji,
vyhladíme ukazováčky vrásky.
Je to uprostřed? Je to rovně?
Doleva, doprava, pootoč.
Velryba – vertigo,
Velryba – vertigo,
Velryba – vertigo.
|
||||
2. |
Báseň není nutná
01:46
|
|||
|
pošlu pohlednici
z července k Vánocům
krátce tam popíšu rozečtené knihy
jedna o ženě
druhá o třech ženách
kdo dostane mou pohlednici?
která žena si ji přečte?
rozhovor o ztotožňování
mi bere identitu
v rozhovoru o těle
mi taje kůže na břichu
jsem jako ty které píšou
a jako ty které čtou
lžu a věřím
hubená a břichatá
s vráskami
mladá žena
která dostane k Vánocům překvapení
|
||||
3. |
Nálepky
02:42
|
|||
4. |
Protijed
02:45
|
|||
|
Od tebe jsem půjčila sbírku Plath,
pro sebe jsem koupila sbírku Hughesa.
Plath:
Lipiec 1950 – Może nigdy nie będę szczęśliwa, ale dziś wieczorem jestem zadowolona. Pusty dom, ciepłe otumanienie po dniu rozsadzania truskawek w słońcu, szklanka zimnego, słodkiego mleka i płaski talerz jagód w śmietanie – nic więcej.
Hughes:
Bosch napřáhl pavoučí ruku a tys ji plaše stiskla.
Hughes:
Zakázaná, tajemná země za tvými africkými rty.
Hughes:
..jsi šťastná a všechny tvé básně stále čekají na své objevení.
Plath:
Może nigdy nie będę szczęśliwa.
Czerwiec 1958 – Najpierw muszę podbić moje pisarstwo i doświadczenie, potem zasłużę sobie na to, by podbić macierzyństwo.
Styczeń 1957 – Nie potrafiłam się skupić na dwóch rzeczach naraz – mówię.
Plath:
Nie potrafiłam.
Plath:
Na dwóch rzeczach naraz.
Może nigdy nie będę…
Hughes:
…život, v němž nikdy nepřestanu stoupat po schodišti nyní z kamene, ke dveřím nyní rudým, které bys otevřela a pořád by byl čas si promluvit.
Já:
Od tebe jsem půjčila sbírku Plath,
pro sebe jsem koupila sbírku Hughesa.
– protijed
|
||||
5. |
Těla
03:19
|
|||
|
Sylvie!
Sylvie, Sylvie, Sylvie, Sylvie, Sylvie…
jseš chranitelkou domácího ohniska
jseš chranitelkou plynu v kuchyni
kterým obalíš svůj život
až se ti přestane chtít něco chránit
už neřeš kdo bude platit zmarněné kubometry
jseš nositelkou hodnot
i když nejseš na sebe hodná
zvlášť když nejseš na sebe hodná
Zase šepot:
řeš ale kdo ti to všechno řekl
mohl o tobě něco znát před stoletími?
nebudeme se ptát duchů kdo jsme
Nebo budeme?
Hledala jsem ty, komu moje tělo patří –
potřebovala jsem ho vypůjčit na jeden den jenom pro sebe.
Když jsem se optala všech, kdo na něj mají nárok,
ten den doběhl konce.
Do půlky nahá stojím
v kabince na vyšetření,
doktorka nepřichází
slyším rozhovor sestřiček:
Tam přišel muž, vyrostly mu
během dvou měsíců prsa.
Doktorka nepřichází.
Kam jdou všechny naše prsa?
Určitě do ráje,
kde už není důležité,
komu skutečně patřily.
Jsem do půlky nahá
v kabince pro vyšetření,
doktorka nepřichází,
je mi k breku.
Ať tomu muži řeknou,
ať se s tím vypořádá.
I ten den doběhl konce.
|
||||
6. |
Osobní je politické
02:31
|
|||
|
Lidi zajímají bizarní věci:
jsou S a H spolu?
a co vlastně máš v kalhotech?
Asi rádi by trávili celé dny jenom
sezením u cizí postele.
Počkejme, až přijde politická strana,
která to navrhne.
A možná i nabídne si vybírat:
vzdát se soukromí kvůli bezpečí
nebo
vzdát se soukromí kvůli možnosti nahlížet
do cizího soukromí.
Co je antiutopie? –
Zakázaná útěcha z kolektivního podvědomí?
Nikdo nechce být potrestán.
Počkejme, až přijde politická strana,
která to zakáže.
|
||||
7. |
Politické je osobní
01:55
|
|||
|
báseň o světové ekonomice začíná v angličtině
a končí sotva komu známým esperantem
píseň kterou by mohli slyšet bílí medvědi
končí dřív než začne vát vítr
který by ji tam mohl odnést
můj dům – moje jeskyně
stane se to někdy naopak?
– až začne vát ten vítr
vezme nám všechno čím by se dalo psát
vezme nám i oheň
budeme se shromažďovat u popelišť
a vyprávět si příběhy které by mohly být z budoucna
stejně jako z minula
paměť chodí pozpátku a nepřesvědčíš ji
světový řád se začíná zlatým drátem
a končí se ostnama udržujícímí tělo bílého obra
na bezpečné vzdálenosti od našich jeskyň
plných propisek bílého papíru a slovníků
|
||||
8. |
Cute
01:31
|
|||
|
Uprostřed povídání o rakovině
řeknu ti, že nemám pod sukní kalhotky.
Ty si prý taky říkala po ostříhání,
že být bez vlasů není problém.
Prý je to stejně dočasné a vtipné,
jako dětská tetovačka.
Víš, teď TY budeš celá od básní.
Zajímá tě, jak bude v ukrajinštině
kozorožec --
cute!
Cute je slovo, kterým jsi odpověděla
na moji pozvánku.
Na rande mi ale říkáš,
že anglicismy nesnášíš.
Zase, jeden stojí na obálce tvé knihy.
Když to tak půjde dál,
říkám si,
budeš fakt celá od básní.
Doma se chystám do sprchy --
okamžik se divím, že jsem bez kalhotek.
Dám si pozor,
abych nesmyla tetovačku,
co mi zbyla po tvé žvýkačce.
|
||||
9. |
Sebepéče
01:51
|
|||
|
Zárukou bezbolestné sebevraždy je sebepéče:
ženy
raději než muži chodí k doktorovi
za práškama na spaní.
Znáte alespoň jednu, co se oběsila?
Co do sebe střílela?
Ženy,
které nechodí za práškama na spaní,
chodí po zelezniční trati.
Může se stát, že na sebe narazí.
Zamávají si? Odejdou spolu?
Ve kterém smyslu odejdou?
Statistika:
muž to nechce mít pomalu.
Dává přednost bolestivým křečím
před nejmenší možností sebezáchrany.
Tak bych chtěla s nimi pak mluvit!
Kdo stojí za tím výběrem?
Doktor, který v porodním sále
prořekl nahlas pohlaví?
|
||||
10. |
Protestsong
00:46
|
|||
|
Možná bys lépe trávila čas běháním,
než čtením spisovatelských deníků. Po
Protestsong ti sluší jenom na tričku
nebo ponožkách –
refrén kolem kotníku
zkus jako zaklínadlo
pro správné vzrušení
správnými částmi těla.
Pojď si s náma škatulkovat!
Volají na mě noví kamarádi.
Najdi si škatulku,
ulož se tam s celou sebou
a zblázní se z toho,
jak je podobná rakvi.
|
||||
11. |
Imitatio
03:34
|
|||
|
srpen
srpen
srpen
srpen
– jméno, které křupe klouby
při vedru třicet stupňů
září –
jméno, které
skřípe
skřípe
skřípe
zrzavými houpačkami nad Vltavou
znění tří týdnů
mezi kalendářním koncem léta
a astronomickým začátkem podzimu
napodobit je možné taky
kdyžvkeříchslyšíškřičetptáky
kdyžvkeříchslyšíškřičetptáky
kdyžvkeříchslyšíškřičetptáky
|
||||
12. |
Vážka
03:30
|
|||
|
Jsem vážka.
Šikmo překračuju náměstí,
jako přeškrtávám ještě jeden den
v kalendáři.
Tlak světla –
jediné, co snášejí má křídla.
I rozžhavený vzduch městského vedra (patřím jemu).
Jsem vážka –
vražedkyně okamžiků,
které po sobě nechávají zpocené lidi během hektických dnů.
Tu a tam se zastavuji,
aby bylo aspoň jednou znát
mávnutí mých křídel.
Když říkají, že nemají čas –
já jim ho sežrala.
Jsem vážka, jsem vedro, jsem pískání v uších.
|
||||
13. |
Jednorožec
03:56
|
|||
|
Probodneme spolu tmu,
a ani si nezavřeme uši,
až bude řvát.
Zavřeme je ale těm,
koho milujeme.
|
||||
a~scent Prague, Czechia
Experimentálně hudební odnož queer nakladatelství Adolescent.
Řídí Kino Peklo, Aleš Kauer a Jan Horskx.
If you like Nálepky, you may also like:
A collaboration between Devon Welsh of Majical Cloudz and Matthew E. Duffy, Belave is eerie, unsettling music that feels like a dark secret.
go to album
French poet Messyl offers work in the tradition of the Beat Generation over atmospheric experimental rock from Wolf City.
go to album
Amselysen pulls at the edges of pop and club music, taffy-like, to create these sugary, warped, fascinating experimental confections.
go to album
ANTHOLOGIA 01
by Moor Mother and Olof Melander
A surprise new release from Moor Mother and Olof Melander fuses free jazz to synth experimentalism to hypnotic effect.
go to album
Oscillating steel drums fed through custom synthesizers and space loops create a hypnotic effect.
go to album
St Celfer returns with tracks culled from a series of live shows, each one a showcase for his inventive experimentalism.
go to album
Infusing live drums with glitched-out guitar fuzz and politically charged bars, Youniss reckons with a world still entrenched in anti-Blackness.
go to album
